Klasická masáž

Klasická masáž odstraňuje únavu, ochablost, ztuhlost a bolestivost svalstva. Urychluje celkovou regeneraci organizmu. Je založena na samočistící schopnosti organismu a jeho schopnosti sebeuzdravování. Její účinky se projevují změnou prokrvení a zlepšení činnosti hluboko uložených tkání a orgánů. Vhodně zvolenými masážními hmaty a prostředky lze dosáhnout odezvy nejen v místě působení, ale i v místech vzdálených a následně i v celém organizmu. Dobře provedená masáž harmonizuje celek a může podstatně zlepšit zdravotní stav. Je vhodná i v rekonvalescenci po těžkých chorobách, úrazech a operacích, při chronických revmatických onemocněních a zejména u chorob pohybového aparátu. Také osvěžuje po psychické a fyzické námaze.

K masáži používám výhradně nejkvalitnější rostlinné oleje,
které ošetřují a vyživují pokožku.

PROSÍM POZOR – tato masáž nenahrazuje návštěvu u lékaře.
Masáž provádím pouze na zdravých jedincích (viz. kontraindikace), popřípadě na doporučení lékaře.

Kdy je vhodná

• urychluje celkovou regeneraci organizmu
• osvěžuje po psychické a fyzické námaze
• v rekonvalescenci po těžkých chorobách
• při chronických revmatických onemocněních
• při chronických onemocněních dýchacího systému
• při zácpě
• při hemiplegii a paraplegii
• po některých úrazech a operacích ( urychluje vstřebávání výronů krve a hojení ran )
• uplatňuje se zejména u chorob pohybového aparátu
• uvolňuje jizvy ( lpějící ke spodině )

Kdy není vhodná

Klasická masáž je celkově vnímána jako velice příjemná a uvolňující. Není však možné masírovat v těchto případech:

• při stavech mimořádné vyčerpanosti, únavě a stavech, vyžadujících klid na lůžku
• při horečnatém, akutním zánětlivém a infekčním onemocnění a při podezření na ně
• na kůži postižené chorobným hnisavým nebo plísňovým zánětem
• v místech čerstvého poranění a porušení celistvosti kůže
• v místech křečových žil, bércových vředů a zánětů žil
• minimálně 2 hodiny po jídle
• při nádorových onemocněních
• při krvácivých chorobách a u pokročilé aterosklerozy a osteoporózy
• při chorobách dutiny břišní jako jsou průjmy
• při nevyprázdněném močovém měchýři
• při onemocnění žlučníku a močových cest
• pod vlivem alkoholu
• nemasírujeme krk zepředu, prsa u žen a prsní bradavky u mužů, oblast pohlavních orgánů, tříselnou krajinu a podpažní jamky

Něco z historie

O masážích z historie
Nejstarší zmínky o masáži pocházejí z oblasti Mezopotámie, z Egypta a Číny. Lze ovšem předpokládat, že ji používali už pravěké kmeny jako léčebný prostředek.
Na území Mezopotámie se první zmínky objevují již ve 2. polovině 3. tisíciletí př. n. l. V bájném městě Ninive byla nalezena alabastrová váza, na níž je masáž znázorněna.
V Egyptském prostředí se o masážích píše v Ebersově papyru. Tento svitek vznikl pravděpodobně kolem roku 1600 př.n.l. I zde je masáž popsána jako prospěšný léčebný prostředek.
V Číně najdeme nejstarší písemné zmínky o masáži v knize Nej-ťing Su Wen. Masáži se věnoval i známý čínský filozof Konfucius (6.-5. st. př. n. l.), který vypracoval její metodiku.
Masáž znala i starověká Indie, jejíž poznatky jsou předávány a dodnes používány v podobě ájuvérdských masáží Ve starověkém Řecku už Hyppokratés znal masáž i její účinky. Automasáží se ale zabýval už jeho učitel Herodikos, který se dožil sta let. Také bychom zde mohli najít začátky sportovní masáže.
Od Řeků převzali masáž Římané. Řecký lékař Asklépiadés ( 1. stol. př.n.l.) přesídlil do Říma, kde se stal proslulým lékařem. Považoval masáž za jeden z léčebných prostředků a zavedl nový hmat – chvění. Masáží se zabývali i další římští lékaři – Celsus (1. stol.n.l.) a Galénos (2.stol.n.l.) V římské říši bylo použití masáží poměrně časté. Masérské služby byly poskytovány v oblíbených, veřejně přístupných vyhřívaných lázních. Byly oblíbeny i na římském panovnickém dvoře.

Středověk lze označit z pohledu masáže za dobu úpadku. Na lékařské znalosti antického světa navázali především arabové, (vynikajícím lékařem a znalcem masáží byl Avicenna v 10.-11. stol.) Masáže našla svůj prostor zejména v tureckých parních lázních.
V 16. století nastává velký rozmach medicíny a Evropa znovu objevuje antický svět a jeho znalosti. Masáž se opět stává jedním z léčebných prostředků, ale po praktické stránce za antickou zaostává.
Na konci 18. století v Německu, Francii a Švédsku vznikají školy, které masáž vyučují. Autorem moderního pojetí masáže je švédský teolog a literát Peter Henrik Ling (1776 – 1839).
V Českých zemích lze považovat za zakladatele moderní masáže ortopeda Vítězslava Chlumského (1867 – 1943).

(zdroj: Klasické masáže – Stanislav Flandera)